Elektrické Smarty, široká nabídka plug-in hybridů, a v příštím roce také plně elektrický Mercedes EQC. To jsou počiny koncernu Daimler v oblasti vozů schopných jízdy bez emisí. K tomu se přidává ještě jeden zajímavý automobil: Mercedes-Benz GLC F-Cell.

Pokud toto auto vidíte na silnici, vůbec nepoznáte, že má uvnitř technologii, která je stále pokládána tak trochu za tu z budoucnosti. Od běžného SUV Mercedes-Benz GLC ho odlišuji hlavně modré pruhy v oblasti prahů, a také na masce chladiče. A samozřejmě příslušná označení na několika místech karosérie. To je zásadní rozdíl oproti futuristicky tvarovaným dalším autům s palivovými články, například Toyoty Mirai.

Také uvnitř se tohoto moc nezměnilo. Jen u voliče režimů jsou tlačítka s trošku jinými symboly. Hlavně jedno, kterým je možné přepínat mezi hybridním, elektrickým nebo vodíkovým pohonem.

A to právě to, oč tu běží. Mercedes-Benz je hybridem, který se může pohybovat, jak čistě na elektřinu získanou dobíjením z energetické sítě, tak čistě na energii vytvořenou ve vodíkovém palivovém článku, případně na kombinaci obojího.

Důvodů, jak redaktorovi portálu Autonaelektřinu vysvětlili experti Mercedesu při prezentaci ve Stuttgartu, bylo více. Jednak skutečnost, že hustota vodíkových čerpacích stanci v této zemi není ještě dostatečná (letos jich je v provozu cca 40 a příští rok by to mělo být sto), jednak i fakt, že z palivového článku velikosti použité v tomto autě lze aktuálně získat jen 70 kW výkonu.

A to by mohlo být, vzhledem k velikosti auta i jeho zařazení do portfolia vozů prémiové značky, nedostatečné. Proto při potřebě větší akcelerace proudí do elektromotoru s výkonem dvou set koní a točivým momentem 350 Nm také elektřina z baterie s kapacitou 13,8 kWh. Tu lze dobíjet "ze zásuvky" a sama o sobě umožní dojezd bezmála padesát kilometrů.

Tyto parametry jsou identické s elektrickou "výzbrojí" nových typů plug-in hybridů v benzinových i vznětových variantách třídy E a S.

V našem případě, když jsme převzali auto s plně nabitou baterií a vodíkovou nádrží rovněž téměř plnou, ukazoval palubní počítač před startem a 33 kilometrů dlouhý testovací okruh dojezd 450 kilometrů. V cíli, když jsme zhruba třetinu trasy ujeli po ulicích města a zbytek v příměstské oblasti, kde jsme mohli jen cca 3 kilometry jet maximálně stovkou a zbytek tempem od 50 do 70 kilometrů v hodině, jsme pak zaznamenali dojezd čistě na elektřinu 35 kilometrů a celkový zbývající pak 444.  Troufám si tvrdit, že při rozumném využívání potenciálu auta by v příznivých klimatických podmínkách (jako jsou ty nynější panující) bylo možné dosáhnout na dojezd přesahující 500 kilometrů.

Tankování vodíku není vůbec složité. Měl jsem možnost si prohlédnout jak tankovací stojan na vodík, tak i celosvětově normované plnící hrdlo v autě. Prý natankovat 4,4 kilogramu do dvou nádrží v autě - jedna je pod zadními sedačkami a druhá ve středovém tunelu, trvá jen tři minuty. To dobíjení relativně malé baterie (ta se nachází pod dnem zavazadlového prostoru), který tak má v porovnání s běžným GLC menší kapacitu) trvá i z wallboxu podstatně déle - půldruhé hodiny.

Přesto Mercedes doporučuje, vzhledem k významným možnostem rekuperace, pohybovat se po městě v elektrickém režimu a mimo něj pak buď v hybridním nebo vodíkovém. Navíc je elektřina zatím levnější než vodík (cca 9,50 eur za kilogram)

Při jízdě jsme s kolegou nezaznamenali žádné rozdíly v ovládání nebo v komfortu jízdy v porovnání s nyní nabízenými elektromobily. Jízda je absolutně tichá, je při pomalé jízdě ve městě se z přídě line zvuk pro varování chodců. Ten je slyšet pouze, pokud si otevřete okénka.

Tlumení nerovností je i díky použití vzduchového odpružení na zadní nápravě, velice dobré. Na druhé straně, na německých silnicích jich nebylo k dispozici příliš mnoho...

Vyzkoušet si chování auta v Česku nepůjde zřejmě ještě poměrně dlouhou dobu. Podle mluvčího tuzemského zastoupení Jana Kuhna se zatím s dovozem nepočítá. "Změnit se to může až po vybudování příslušné infrastruktury," sdělil.

Radek Pecák